Nenávist. [Durarara! Shizuo x Izaya]

8. října 2015 v 0:24 | Izaya |  Povídky
© Durarara!
Pairing: Shizuo x Izaya
V povídce: kecy, kecy, kecy, násilí, vulgarismy a trocha yaoi.

Nechtěl jsem hýbat charaktery postav, takže je povídka dost chaotická, zaměřená spíš na vztah těch dvou, jak na samotnej sex, ale třeba někoho zaujme..


Anotace: Povídku jsem napsalo, protože tenhle pár prostě miluju! :D Je to už docela starší kousek, chce to korekci a přepsat určitý pasáže..



Je noc. Desetitisíce bervných billboardů a světelných tabulí prozařují centrum Tokya, společně s do výšky se tyčícími kancelářskými budovami.
Dlouho nepršelo, vzduch je plný prachu a výfukových plynů, díky čemuž půlnoční obloha připomíná spíš rozlitou bílou kávu, než hluboký vesmír.
Auta vrčí ve stále rušných ulicích a hloučky turistů se se potácejí od jednoho baru ke druhému, ve snaze najít podnik, kde jim nalejí, zatímco domácí se tiše smějí.
Je tu také zajímavá dvojice mladých mužů.
První, od pohledu slušně oděný barman, který by zapadl do jakéhokoli luxusnějšího podniku. Blond vlasy načesané do čela a na očích sluneční brýle. Jmenuje se Shizuo Heiwajima a momentálně se opírá o zábradlí terasy v druhém podlaží jakéhosi opuštěného hotelu. S nevídaným klidem kouří už třetí cigaretu a ignoruje pípání telefonu.
Ten druhý, informátor Izaya Orihara, v rozepnuté černé mikině s kožešinou, tmavými, rozježenými vlasy a potutelným úšklebkem, se zrovna potlouká jednou z nejrušnějších ulic města a čeká, kdy si ho Shizuo všimne. Jsou rivalové už dlouho a to doslova na život a na smrt.
Uplynula minuta, pět, dvacet, hodina a Shizuo stále neprojevoval žádný zájem o postavu muže, který se zoufale snažil upoutat jeho pozornost.
Po dalších dlouhých minutách, však dveře na terasu cvakly a tiché, pomalé kroky prozradily, že se někdo blíží.
"Kolikrát jsem ti, ty kreténe, říkal, ať vypadneš z mý čtvrti." Shizuo típnul cigaretu o zábradlí a potom z hluboka vydechl do chladného, nočního vzduchu. Pomalu přicházela zima a teploty začínaly výrazně klesat, takže se jeho dech zhmotnil jako obláček páry smísený se zbytkem cigaretového kouře.
Tmou se ozvalo posměšné uchechtnutí. "Nevyrveš to zábradlí a nezkusíš je po mě hodit? Shizu-chan?"
"Tsche! Bohatě mi stačí moje pěsti." Blonďák si prokřupnul klouby a otočil se čelem k příchozímu.
Vůči zjevnému povrchovému klidu to v něm vřelo. S každou nadcházející vteřinou bojoval s nutkáním po Izayovi skočit a pořádnou mu vrazit.. Nebo ne? Toužil snad potom, udělat úplně něco jiného?
Zatřásl hlavou, jako by se snažil zbavit oněch divných myšlenek, zatímco ze stínu budovy vyšel ten nenáviděný mladík, momentálně si pohrávající s drobným, otvíracím nožem.
"Hm.. Něco tě trápí? Nevypadáš dobře." Izaya ho přejel zamračeným pohledem, ale v zápětí roztáhl ústa do dalšího úšklebku. "Ty takhle vlastně vypadáš pořád, promiň." Nedbale mávnul nožem a s pokrčenými rameny se postavil vedle Shizua, aby se mohl lokty opřít o zábradlí. "Jaká to krásná noc, byla by škoda nechat ji bez násilí."
"Hm." Barman zabručel a dál se nevyjadřoval.
Dalších bez mála deset minut, jen mlčky stáli. Blonďák zápasil sám se sebou a svými myšlenkami, zatímco ten tmavovlasý se usmíval a mžoural na zářící Tokyo. Během okamžiku se však to napětí zlomilo.
Izaya se ohnal nožem po Shizuově krku, ten mu jedinou ranou zbraň vyrazil z ruky a zkroutil mu končetinu za zády. A sotva se tmavovlásek nadál, ohýbal se přes zábradlí, s rukama bolestivě znehybněnýma za zády. Znovu se uchechtl.
Heiwajima funěl a zatínal zuby, ve snaze nezabít či nezmrzačit Oriharu hned teď.
Jak tak držel znehybněného Izayu v této kontroverzní poloze, dotýkal se svým přirozením přímo jeho zadečku, na což jeho tělo reagovalo úplně jinak, než by mělo. Zoufale se kousnul do rtu ve snaze vyhnat z hlavy veškeré nevhodné myšlenky, avšak podle stupňujícího se tlaku v rozkroku mu bylo jasné, že už je pozdě. A podle Izayova přiblblého smíchu mu došlo, že už o tom ví i on.
"Vzrušuje tě fyzický násilí?" Orihara se pokusil vykroutit ze sevření a jen tak, jako by náhodou, se zlehka otřel o bouli ve věznitelových kalohotech.
Z blonďákových úst se vydral tlumený povzdeh.
"Ou.." Izaya se znovu zachechtal.
"Drž hubu!" Shizuo zavrčel do tmy, potom si zuřivě přitáhl tmavovláska blíž a nahnul se mu přes záda k uchu. "Nechtěj, abych tě ojel jak malou děvku."
Izaya roztáhl ústa do úšklebku a zahleděl se kamsi do dálky nad Tokyo. "Miluješ mě, žejo?"
Blonďák sebou trhnul, v upřímném úleku pustil rivalovy paže a kousek uskočil. "Jak.. Jak si tohle můžeš myslet, blbče?" Zasípal a nechápavě probodl muže pohledem.
Orihara se mezi tím otočil a pomalu se blížil, zatímco si mnul pohmožděné zápěstí. "Protože.." Od Shizua ho dělily poslední kroky. Spustil paže a sledoval, jak před ním ustupuje.
Heiwajima narazil zády na zeď opuštěné budovy. Už neměl kam uhnout. Zaujal tedy bojový postoj, připravený Izayovi kdykoli vrazit. Ten se však k boji evidentně nepřipravoval. Zastavil těsně před ním, takže mu i přes tmu ve stínu hotelu viděl do tváře, své koleno vklínil mezi Shizuovy nohy a přitiskl se k němu.
Z blonďáčkových úst unikl další potlačovaný sten.
"Nemůžeš beze mě žít, jako já nemůžu žít bez tebe." Tato slova mohla mít obrovskou váhu, kdyby je řekl někdo jiný, na jiném místě a někomu jinému. V Izayově arogantním podání to znělo jako nepovedený pokus o vtip.
Kdesi v dálce se ozývalo houkání sanitky, smísené s výkřiky přiopilých lidí, zvuků motorů a hudby, linoucí se z mnoha barů a nočních klubů dole na ulici.
"Jsi debil, totální idiot." Shizuo se konečně přemohl a takovou Izayovi napálil, že ten byl nucen o několik kroků ustoupit. Přesto jeho tvář neopouštěl ten pokřivený úsměv a to ani v okamžiku, kdy ho blonďák popadl pod krkem a praštil s ním o zeď hotelu, kde ho zůstal držet přišpendleného jak bezmocné kotě.
"No co, aspoň jsem to zkusil." Izaya se přiškrceně uchechtnul a rukama se snažil uvolnit sůj krk z rivalova sevření. Vteřiny plynuly a situace začínala být kritická. Vzduchu se mu nedostávalo a cítil, jak se mu svět ztrácí pod nohama. Asi udělal chybu, když polevil na ostražitosti. Shizuo ho teď jisto jistě zabije. Sakra!
Ještě jednou zaryl nehty do blonďákova zápěstí a pokusil se jeho ruku odtlačit. Zalapal po dechu a to poslední co viděl než rezignovaně zavřel oči byl ten debilní xicht chlapa, se kterým se nenáviděli.
Stisk na krku povolil a Izaya se rozkašlal, zatímco šátral ve svých kapsách a hledal jakoukoli zbraň, která by se tam mohla skrývat.
Když se mu podařilo zaostřit zrak, uviděl Shizua, který k němu natahoval ruku s nožem, který mu prve vyrazil. Ale ne, že by jím na něj chtěl zaútočit. Očividně mu ho vracel.
"Co děláš, ty pitomče?!" Zahučel tmavovlásek a než se stihl pořádně vzpamatovat, Shizuo ho znovu tlačil ke zdi. Tentokrát to bylo jiné. Tentokrát ho neškrtil. Místo toho mu do ruky tisknul zavřený vystřelovák a vpíjel se mu do očí.
Orihara se odvrátil jak nejvíc to šlo, ale neměl moc prostoru. Byl zcela uvězněn mezi budovou a Heiwajimovým tělem.
"Kurva, co - !" Poslední slova věty zanikla v dravém polibku, kterým ho Shizuo absolutně překvapil, ale nevyvedl z míry. Tak jaksi podvědomě tohle čekal, možná se na to i těšil. Jeho ďábelské já se zvráceně zaradovalo.
Bez váhání zvedl volnou ruku a zaryl nehty do Shizuova krku, zatím co se jejich polibek prohloubil. Vzájemně se kousali a svými jazyky zápasili o dominanci, dokud se od sebe neodtrhli v dalším návalu agrese.
Izaya šermoval nožem okolo a na několika místech blonďáka dokonce zranil, ten mu to ovšem oplatil pár mocnými ranami a kopanci.
Po deseti minutách, už byli oba dva značně udýchaní a domlácení. Stáli každý na jedné straně hotelové terasy a hypnotizovali se upřenými pohledy. Jejich hlavami se proháněly různorodé myšlenky a oba byli spalováni vztekem, nenávistí a tou zvláštní, neutuchající touhou.
"Zabiju tě." Barman zavrčel do chladnésho nočního vzduchu a vykročil k Izayovi. Ten se jen uštěpačně zasmál a vydal se mu naproti. V ten okamžik jim vteřiny připadaly jako roky. Krok za krokem, nůž proti pěstem.
Dělilo je už jen pouhých pár metrů, když se Shizuo rozběhl a překvapivě rychle srazil informátora k zemi. Jeho ozbrojenou ruku mu držel nad hlavou. Teď jim nic nebránilo, popustit uzdu svým touhám. Stačilo pár šikovných doteků, pár rozepnutých knoflíků a zipů a oba byli polonazí. Přes to, že se kvapem blížila zima a teplota se nyní pohybovala někde okolo deseti stupňů, oni chlad necítili. Neměli čas, zabývat se počasím. Byli maximálně zaměstnáni jeden druhým.
"Dělej, už to nezdržuj!" Zašklebil se Izaya, když se mu povedlo uvolnit svá ústa od těch Shizuových. Ten se jen uchechtl jakože rozumí a dal se opětovně do svlékání svého rivala.
Netrvalo dlouho a mohl ve světle vzdálených lamp a reklamních tabulí spatřit jeho tělo přesně tak, jak je pán Bůh stvořil. Dokonce se mu zdálo, že v jeho arogantní tváři zahlédl i názak rozpaků.
Heiwajima už neměl na co čekat, jednoduše si stáhnul kalhoty pod zadek a uvolnil tak svůj vzrušený klín. "Doufám že počítáš s nejhorším, kreténe." Blonďák se zazubil a pak popadl Izayu za boky aby si ho mohl přitáhnout blíž. Informátorovo tělo bylo dokonalé, blonďáka až nepřirozeně přitahoval a sám bojoval nutkáním jej celého zlíbat. Bylo ale zbytečné protahovat to přehnanými něžnostmi, nebo čímkoli podobným. Aniž by tedy cokoli řekl, Shizuo tvrdě přirazil do Oriharova nitra.
Informátor vyjekl. Částečně bolestí, částečně úlekem. Věděl, že nesmí dát najevo žádné emoce. Takovou radost svému sokovi udělat nechtěl! Po několika vteřinách mu bylo ale jisté, že to nedokáže. Shizuo byl dobrý... Byl příliš dobrý na to, zkoušet to ignorovat, takže během pár chvil byl i sám Orihara vzrušením šílený.
S každým přírazem svého momentálního partnera, mu z úst unikaly další a další steny. Cítil, že se Shizuo rukou dotýká jeho penisu a ukájí ho. V hlavě mu vířily zmatečné myšlenky. Násilí, násilí, Shizuo, násilí, manipulace, sex, násilí, Shizuo...
Oba cítili, že se již blíží k úplnému vyvrcholení. Nejprve Izaya, potom i jeho blonďatý, nenáviděný přítel, dosáhli nejvyššího bodu rozkoše.
Jen na okamžik bylo ticho, když se najednou ve tmě se rozzářil telefon a tlumené vyzvánění přilákalo pozornost Orihary, který stále ještě oddechoval. "Musím, zmizet." Ucedil a rychle na sebe natáhnul své oblečení.
"Nečekaně." Barman si založil ruce na hrudníku, zatím co sledoval temnou informátorovu siluetu, která se zasekla v polovině kroku.
"Co je, chceš nad pusu na rozloučenou?" Izaya se zachichotal a pak obratně vyskočil na zábradlí terasy, kde chviličku setrval. "Před tím jsem minul schválně. Ale příště tě zabiju, Shizu-chan." Z jeho hlasu byl slyšel pichlavý posměch a tradiční uštěpačný podtón. Potom zlehla kývnul na rozloučenou a seskočil dolů, na ulici.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Mei Mei | Web | 20. listopadu 2016 v 9:08 | Reagovat

Oh, ano. Miluju povídky, kde jsou ti dva v proudu nenávisti a vášně zároveň :3 Moc se mi to líbilo ;3 Zdá se mi, že povídek na ShIzayu stále ubývá, proto jsem ráda, když si tu něco počtu :3

2 Karin_Kim55 Karin_Kim55 | Web | 1. března 2017 v 23:48 | Reagovat

Omono! *Q* To se mi líbilo~! *w* Všechno jsem si to živě představovala! ♥ *0*

- "Nemůžeš beze mě žít, jako já nemůžu žít bez tebe." Tato slova mohla mít obrovskou váhu, kdyby je řekl někdo jiný, na jiném místě a někomu jinému. V Izayově arogantním podání to znělo jako nepovedený pokus o vtip. -

↑↑ Tahle část ♥ Naprosto mě uchvátila ♥ je to přeci jenom takováho kýčová věta, ale když je použita v takovéto situaci s shipem Shizaya ~ ♥ Tak to naprosto dokonalé vystihne ty dva ♥_♥

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama