Mlha a smog a kouř a špína. [Durarara! Shizuo x Izaya]

28. října 2016 v 1:56 | Izaya |  Povídky
©Durarara!
Pairing: Shizuo x Izaya
V povídce: yaoi, jak jinak



Dny se pomalu krátí. Město se čímdál častěji halí do závoje mlhy a všechno splývá v jednotnou, šedivou masu. Málo kdo se touhle dobou zdržuje venku, pokud to není nezbytně nutné. Ta vlhkost prostupuje vším, jako by se zakusovala až do samotných kostí všech přítomných. Lidé se schovávají pod deštníky, pod pláštěnky, roušky a vrstvy oblečení. Jako by se tím snažili uniknout tomu, co je stejně pronásleduje na každém kroku. Vlhkost. Šeď. A chlad. Ovzduší plní smog. Výfukové plyny automobilů, kouř továren a pára stoupající z kanalizací. Tohle je velkoměsto. Tohle je Tokyo. Špinavé, ubrečené a přitom tolik barevné, podzimní Tokyo, skryté pod silnou vrstvou jedovaté mlhy.
Izaya ze zábradlí setřel chladné kapky zkondenzované mlhy a nastavil tvář nebi. "Fascinující!" Roztáhl ústa do úšklebku a pak se přes zábradlí naklonil, aby viděl z výšky k zemi, která se však ztrácela v mléčné tmě. Stál vysoko. Několik desítek metrů nad ulicí, nad celým městem, na které se snášely drobounké kapičky mrholení. Přehodil si přes hlavu kapuci a chvili sledoval, jak z kožíšku po jejích okrajích pomalu odkapávají krůpěje vody. Dopadaly mu na tvář a stékaly k bradě, odkud volným pádem mířily k jeho nohám. Jako by snad plakal dojetím, nad tou ponurou krásou. Ještě pár okamžiků věnoval oné scenérii. Pár posledních chvil, než se otočil a velice pomalu vykročil od okraje střechy, zpět ke dveřím, kterými přišel.
"Čekal jsem tě později." Izaya přivřel oči a s rukama v kapsách se zastavil na půli své cesty. "Vlastně jsem ani nepočítal s tím, že bys přišel." Koutky mu po těch slovech cukly v náznaku úsměvu, než otočil hlavu ke stínu po své pravé straně. Na první pohled by se zdálo, že je to jen prázdný stín, vržený blízkou nástavbou ventilační šachty domu, ale nebylo tomu tak.
"Docela smutné, že? Když mi nevidíš do hlavy." V šeru se krátce rozžehl malý plamínek, který ozářil povědomou tvář a zapálil konec cigarety. "Ale tvé pozvání bych přeci jen neodmítl." Shizuo se krátce zašklebil a pak vystoupil do chabého světla končícího dne, společně s obláčkem kouře okolo hlavy.
"Je inverze." Podotkl Izaya a zahleděl se na blonďáka z části uvězněného v oblaku kouře z cigarety. "V tomhle počasí bys neměl kouřit, podporuješ ten smog všude okolo." Rozložil rukama a zaklonil hlavu, aby se zasmál do zamračeného nebe. "Mlha a smog a kouř a špína."
Shizuo zakroutil hlavou a strčil si ruku do kapsy. "Jsi blázen. Opravdu." Jako by pár cigaret snad mohlo ovlivnit ovzduší ve městě. To ať zkouší říkat těm stovkám továren a desetitisícům aut, které každodenně zamořují vzduch svými splodinami.
"Jsem v těchto dnech jako slepý. Nevidím, skrz ten odpad, nevidím nic." Izaya se znovu rozchechtal a pak s šíleným výrazem v očích pohlédl na druhého muže. Ten však jen zakroutil hlavou a potáhl z cigarety.
"Nic ti nebrání slézt dolů a sledovat je z blízka." Opřel se zády o zeď za sebou a pohled neurčitě upíral kamsi do prostoru.
"Samozřejmě." Mladý informátor se zašklebil a několika kroky přešel až k Shizuovi, kterému se zahleděl do obličeje z dálky jen několika málo čísel. "Když ono je tak fascinující cítit tu bezmoc. To zoufalství když hraju a nevidím na šachovnici." Dál se usmíval, zatím co rukama svíral lemy jeho kabátu. Byl z toho všeho jako na drogách. Když nemohl sledovat své lidi. Když byla příroda jeho jediným soupeřem, kterého prostě nemohl rozdupat na místě a srazit na kolena. "Pověz, Shizu-chan, cítíš někdy takové dokonalé zoufalství?" Mírně pozvedl obočí a pak se odvrátil, s tím svým typickým, podlým úšklebkem na rtech.
Blonďák se jen popuzeně uchechtl. "Kdykoli jsem ve tvé blízkosti." Společně s touto krátkou odpovědí, mu věnoval i jakýsi děsivý úsměv, než se odlepil od zdi a vyrazil za ním. Nedopalek odhodil na zem, kde zasyčel v malé kaluži vody a stoupl z něj úzký proužek kouře, který okamžitě splynul s okolní mlhou. Shizuo mlčky srovnal krok s tím Izayovým a následoval jej po schodech dolů ze střechy. Málo kdo by si dokázal představit, co se mezi těmi dvěma vlastně děje na pozadí všeho toho dění ve městě. Jaký vztah spolu vlastně mají a co se ukrývá za tím nespočtem rvaček a zdemolovaných automatů. Láska? Vášeň? Touha? Možná všechno a možná nic. Jejich souznění bylo jako na houpačce. Nebylo možné určit jestli je spojuje nenávist nebo náklonnost, jestli je k sobě poutá vzájemná přitažlivost, nebo opovržení.
Společně se zastavili před dveřmi jednoho z bytů v posledním patře a Izaya z kapsy mikiny vytáhl svazek několika klíčů. "Zuj se a boty nech v hale.." Oznámil stručně, než vsunul klíč do zámku a za doprovodu dvojtého cvaknutí dveře odemkl. Když se však chystal vejít, ucítil kolem pasu ty povědomé, nebezpečné ruce. Přivřel oči a o krok ustoupil, aby se na blonďáka mohl natisknout.
"Tvůj byt?" Optal se Shizuo, když se rty otřel o Izayovo ucho. Ten se jen uchechtl, zvedl ruku, jejíž prsty zapletl do vlasů muže za sebou, k němuž nakonec otočil hlavu. "Jeden z mnoha." Pozvedl obočí a pak si jej za vlasy přitáhl k polibku. K takovému tomu tvrdému avšak velmi intenzivnímu. Když však ucítil jeho jazyk, odtáhl se, načež mu věnoval provokativní úšklebek. "Moc brzy, Shizu-chan." Pak ze sebe shodil ty jeho nenechavé ruce a vykročil do bytu. V hale si zul boty, které uložil na své místo v botníku a zamířil k obývacímu pokoji. Chtěl už ze sebe shodit mokrou mikinu a pořádně se zahřát. No, a od toho tu byl Shizuo. "Jo a zamkni." Houknul ještě za sebe, než se už jen v tričku rozvalil na pohovku a pustil televizi. Dělal to tak nějak ze zvyku, jelikož na ní vždy sledoval jen textové zpravodajství, které tam jelo i teď.
Shizuo si mezi tím v hale odložil a vyrazil za ním. Navštívil už pár Izayových bytů, ale tady byl poprvé. Všechna ta místa byla něčím stejná a přitom úplně jiná. Některé kusy nábytku se podobaly a jiné byly úplně odlišné. Někde byly místnosti navíc, jinde některé chyběly. A přitom byly všechny informátorovy byty stejně komplikované jako on sám.
"Kde máš ložnici?" Optal se blonďák jako by bez zájmu, když se zastavil u sedačky přímo za Izayou.
Ten jen naklonil hlavu ke straně a neodrhl pohled od televize. "Chceš to dělat v ložnici?"
Shizuo zakroutil očima. Dobrá otázka. Jemu je vlastně jedno kde to bude. "Jen se chci vyhnout tomu tvému 'Ne, na lince né..' nebo 'Pohovka mě tlačí do zad.' a podobně." Založil si ruce na hrudníku a trochu podrážděně těkal pohledem mezi týlem toho všiváka a obrazovkou televize. Nebo si ho pozval jen proto aby měl komu oznámit, že je inverze? Hloupost, na to znal nepředvídatelného Oriharu až moc dobře.
"Dveře v levo." Izaya se uchechtl, načež vstal z pohovky, kterou obešel a postavil se vedle Shizua. "Doneseš mě tam?" Koutky se mu roztáhly do dalšího úšklebku, když se blonďákovi zahákl rukou za krkem.
Ten si jen povzdechl a zvedl jej do náruče. "Pokud vím, nohy jsem ti ještě nezpřerážel." Sám se zlověstně usmál a pak s Izayou v náručí vyrazil k ložnici. Několika kroky překonal vzdálenost ke dveřím, které kolenem otevřel a pak svého milence, ne zrovna něžně, hodil na postel, aby v zápětí ustal nad ním. "Stále je brzy?"
"Pravé poledne." Izaya přivřel oči a pak si tu blonďatou palici přitáhl ke svým pootevřeným rtům. Shizuo nikterak neváhal. Jakmile cítil prostor, vklínil se jazykem mezi ně a vyhledal ten jeho o který se otřel. Tohle mu poslední dobou chybělo. Teplo toho těla pod sebou, to jak se chvěje nedočkavostí. "Dneska to chceš vážně hodně, že?" Uchechtl se, když se mírně odtáhl a pravou rukou zaplul Izayovi do kalhot. "Uh, nemusíš ani odpovídat.." Jeho koutky se zvedly v pobaveném úšklebku, když prsty pohladil bouli v informátorově spodním prádle.
On se musel jen zasmát. Samozřejmě že byl vzrušený. Nikdo na něj nesáhl už týden a to, na co si jej Shizuo navykl, mu prostě po tolika dnech už přirozeně chybělo. A aby si to udělal sám? To už by pak přece nebyla taková zábava. Po obličeji mu přelétl úsměv, když rukama pevně chytil límeček blonďákovy košile a zatahal za něj. "Kdo se má pořád zdržovat s těmi knoflíky..?" Zamručel popuzeně a sledoval, jak se Shizuo s pobaveným výrazem zvedá, rozepíná si první dva a pak si košili přetahuje přes hlavu.
"Lepší?" Optal se, když onen kus oblečení zahazoval na zem vedle postele. Izaya, ať už je to jakýkoli šmejd a jakkoli se dokáže lidem hrabat v hlavě, to s ním umí až moc dobře a to i bez té své slavné manipulace. Znovu se k němu sehnul aby mu jediným zkušeným pohybem vyhrnul tričko a přisál se mu rty k té bledé kůži na břiše. Jazykem se mu svezl od lemu kalhot až k žebrům, přičemž se Izaya chechtal jako pitomec a svíjel se na posteli.
"To lechtá! To lechtá!" Vyšiloval a kopal kolem sebe, přičemž mu šlo jenom o to, Shizua trefit. Ten už však jeho praktiky dávno znal, takže se prvním kopancům vyhnul, než jej chytil za kolena a nohy mu od sebe roztáhl. Tak aby se mu vešel mezi stehna.
"Nekop, nebo tě svážu, ty otravná štěnice." Zazubil se s tím svým strach náhanějícím výrazem v očích a pak mladému informátorovi zaútočil na krk. Nejprve jen rty, poté zuby. Zanechal po sobě jen několik červených značek, než se od něj odáthl, aby mu mohl přes hlavu přetáhnout tričko. To během okamžiku letělo k jeho košili a oni se k sobě už zase tiskli, kůži na kůži, jako vášniví milenci.
S propletenýma rukama i nohama se zmítali na posteli v jakémsi fingovaném boji a nebylo pořádně možné určit, jestli se chtěji vzájemně zmrzačit, nebo se jedná o milostnou předehru. Izaya ležel na zádech, s pokrčenou levou nohou, kterou se otízal o rozkrok Shizuovi, zatím co ten prováděl něco podobného Oriharovi, jen opačnou nohou. Kousali se, škrábali a stále na sebe nějakým způsobem útočili, načež se každá jejich agrese proměnila v další projevy vášně.
"Už to nevydržím, nenapínej mě." Zasténal po chvíli informátor do blonďákových rtů a sám si začal rozepínat kalhoty, s čímž mu Shizuo mile rád pomohl. Veškeré oblečení těch dvou po chvilce skončilo na zemi a oni dva na sobě, propleteni v rostodivných pózách.
"Páni." Blonďák se uchechtl, načež přejel po Izayově značně napjatém údu rukou, na které mu ulpělo několik kapek lepkavé tekutiny. "Ještě jsem skoro nic neudělal a ty už mi tu vlhneš." Zamručel podmanivým hlasem a sledoval, jak se tváře mladíka pod ním barví do růžova.
Ten jen ucukl hlavou ke straně, zamračil se a popuzeně pravil. "Drž hubu a dělej!" Proč ten pitomec zdůrazňuje tak zbytečné věci? Však to snad bylo přirozené, když byl takhle vzrušený. "Ještě cekneš a zabiju tě."
"To ty se roztékáš jen díky mému hlasu.."
Izaya se pekelně zamračil a zavrčel. "Zabiju tě." Pak se přitáhl k jeho rtům a dravě jej políbil, jako by ho tím tvrdým a agresivním polibkem chtěl vytrestat. "Ale až potom, pitomče." Uchechtl se a zvrátil hlavu do polštáře. Nikdo to neuměl tak jako Shizuo. Nikdo nikdy nedokázal jeho tělo vyburcovat a uspokojit takovým způsobem, jako tenhle věčně vzteklý barman. Jeho rty se zkřivily v dalším úšklebku, když na svém krku znovu ucítil jeho zuby. Fascinující, jak se chytí každé příležitosti, kterou mu sám nabídne.
A zatím co se svými ústy věnoval kůži na Izayově krku, ruku přesouval k jeho zadečku. Ani jeden už nechtěl čekat, tak proč to protahovat? Ve chvíli kdy mu tam začal pomalu zasouvat dva prsty, se mu do krku silně zakousl, až na jazyku pocítil tu železitou pachuť krve. Nebylo jí moc. Jen pár drobných kapiček, ale přes to to mohlo pěkně bolet. Izaya však jen zavzdychal slastí nad kombinací těch dvou bolestí, které tak náhle pocítil.
"Shizu-chan.. " Zavrčel a mírně se prohnul v zádech když cítil, že v něm prsty pohybuje. Tohle zažil už tolikrát a přitom to bylo pořád stejně vzrušující jako poprvé. "Dělej, chci tě v sobě." Vydechl s přivřenýma očima, zatím co mu nehty zarýval do lopatek. Už začínal šílet z toho pocitu nezměrného vzrušení, které spalovalo jeho tělo. Jako by byl vhozen do kádě s žíravinou, která ho rozpouštěla za živa. Spustil ruce z jeho zad a začal se jimi pečlivě věnovat Shizuově rozkroku. Přejížděl po něm střídavě dlaněmi jako po klenotu a snažil se mu dopřát to nejlepší čeho byl momentálně schopen.
Blonďák se jen podle uchechtl. "No jak chceš." Prsty z něj jediným pohybem vytáhl a pak si sáhl do klína, kde od Izaye převzal ono žezlo a věnoval mu jakýsi zubatý úsměv. "Nebudu tě šetřit." Zavrtěl hlavou, než za pomoci ruky nasměroval svůj úd k Oriharově zadečku, o který se nejprve jen jaksi něžně otřel, než jej do něj začal pomalu vsunovat. Chtěl ho trošku pozlobit tím, že bude pomalý, ale jak předpokládal, nevydržel to ani on sám. Po prvních pár centimetrech pevně chytil jeho boky a jediným rychlým pohybem do něj přirazil až po kořen. Dostalo se mu Izayovo slastné zakňučení a pak několik nevhodných nadávek.
"To už jsi tam?" Optal se provokativně a sledoval, jak se Shizuův výraz mění. Stačilo mu tak málo k tomu aby se naštval. Bylo to kouzelné. Jeho ruce znovu vystřelily vzhůru v okamžiku, kdy se v něm začal blonďák pohybovat. Opět mu do zad zaryl nehty a nohama jej pevně objal kolem pasu. "Ahh.." Vydechl bez ohledu na to, jak hlasité to bylo a pak zavřel oči. Ne že by se na toho chlapa nad sebou nemohl dívat, spíš si to celé chtěl prostě vychutnat. Vnímal ty pohyby, ten pravidelný rytmus a horko sálající z jeho těla. Tak jako vždy, bylo to stejné a přitom zase něčím jiné.
I Shizuo si to očividně užíval. Chytil svého milence rukama pod zády, aby ho zvedl do vzduchu a následně jej přinutil dosednout mu na klín, takže se do něj v éto poloze mohl dostat co nejhlouběji. Cítil jak ho jeho úzké nitro přijmá, jak se svírá kolem jeho údu. "Drž se." Zamručel mezi zrychlenými nádechy, načež Izayu pustil, aby se mohl náležitě venovat i jeho klínu, který na sobě dával ono vzrušení znát v podobě dalších, lesklých kapek.
Orihara neváhal, objal blonďáka kolem krku a bradou se mu zapřel do ramene. Mezi rty propouštěl ne moc tiché steny přímo u jeho ucha, čímž jej musel přivádět doslova k šílenství. Sám přitom také nebyl zcela při smyslech. Ovládala ho touha a vzrušení, které se velice rychle blížilo svému maximu. Navíc když Shizuo přidal ruce a začal se jimi věnovat jeho rozkroku a bradvkám, bylo to už doslova k nevydržení. "Já už budu.. Už budu. " Oznámil Izaya ve snaze udržet nějaký konstantní tón, načež se s pár dalšími přírazy a pohyby rukou ve svém klíně, prohnul v zádech a po páteři se mu prošla ona slastná křeč. V orgasmickém záchvatu rozkoše, se vší silou zakousl do Shizuova ramene a vydal jakýsi zoufale euforický skřek. Cítil, jak to napětí polevuje a jak se jej najednou jímá ona velice známá únava.
A jak se očekávalo, i blonďák v něm během následujících pár vteřin dosáhl svého vrcholu. Finální sevření Izayových útrob a silná bolest v rameni, vyšvihly jeho vzrušení do kritického bodu a on s dalším přírazem uvolnil veškeré napětí přímo do těla sedícího v jeho klíně.
Ještě chvíli setrvali v té poloze, jako by se snad oba báli pohnout, než se jejich spojení rozpadlo jako domeček z karet. Každý dopadl na jednu stranu postele a zoufale oddechoval, stále ještě plný toho blaženého pocitu vyvrcholení. A ovšem, Izaya plný ještě i něčeho jiného. Pár minut bez hnutí leželi na posteli, než se mladý informátor zvedl na loktech, střelil po Shizuovi ostrým pohledem a zamručel. "Dáme si sprchu, můžeš se tu i vyspat, ale ráno vypadneš dřív, než se vzbudím, rozumíš?"
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama