Jsi krásný, ale budeš ještě krásnější. [Aart x Dash]

19. listopadu 2016 v 22:51 | Izaya |  Povídky
©Izaya (http://doujinshi-cesky.blog.cz)
Anotace: Jedná se o poněkud sexuálně a násilně explicitní obsah..
Shipy: Aart x Dash


"Co vidíš, Dashi?"
"Nic.. "
"A co slyšíš?"
"Hlas démona."

Aart se pobaveně zašklebil a natáhl ruku k Dashově tváři, kde mu zanechal krvavou šmouhu. "Nejsem démon, hlupáčku." Zavrtěl hlavou a pak se opřel ve své polstrované židli. "Jenom mi pověz, Dashi. Miluješ mě?"
"Samozřejmě že - ano.." Dash, mladík klečící na zemi, s rukama svázanýma za zády a očima oslepenýma páskou, se bolestně usmál. "Miluju a nikdy tomu nebude jinak." Zopakoval onu vynucenou frázi a pak se zachvěl. Byl nahý a zmučený. Na mnoha místech se mu otevírala malá zranění, či odlupovaly staré stroupky. Dlouhé vlasy mu spakdaly do obličeje a ve světle svíček nebylo možné určit, jakou barvu přesně mají.
Muž sedící v židli se spokojeně usmál a pak se nohou zapřel Dashovi o rameno. "Jistě." Šeptl a pak jej nakopl svoji těžkou botou. "Zopakuj to. A procítěněji. Tak, jako když jsi mi to říkal poprvé." Aart vycenil zuby v děsivém úšklebku a pak si z tváře odhrnul několik pramenů červených vlasů, čímž odhalil ošklivé jizvy, které se táhly až na krk.
"Miluju tě, Aarte.. " Dash shlopil hlavu a po pravé tváří mu z pod pásky stekl pramínek slz, který se snažil marně zadržet. Když se do svého momentálního věznitele zamiloval, bylo všechno jinak. Aart byl milý, mladý pán zdejšího panství. Měl své cíle a sny, které se snažil realizovat. Jenomže pak se jednoho dne ztratil. Nikdo netuší, kde celý ten rok byl, ale jakmile se vrátil zpět, vrátil se šílenec. Monstrum se zjizvenou tváří a pokroucenou duší.
"Hm.. " Aart bleskovou rychlostí vstal a zamračil se. S rukama složenýma na hrudníku se prošel po místnosti, aby ze stěny naproti sejmul útlou, precizně kovanou dýku, kterou protočil mezi prsty. "Rozumíš, co je to skutečné umění? To nejryzejší umění tkví v bolesti, drahý Dashi. V krvi a v utrpení a v bolestném sténání." Zasmál se, načež se otočil a probodnul ho ledovým pohledem. Mohl cítit Dashův strach. Doslova vnímal jak se chvěje. A to se mu líbilo. Několika dlouhými, avšak pomalými kroky se dostal za něj a začal ho tahat na nohy. "Vstaň. Dělej. Dneska mám dobrou náladu."
"Uhm.. " Mladík se zachvěl a ze všech sil se snažil udržen na nohou, které jako by se mu měly každou chvíli podlomit. Byl zesláblý, zraněný a hlavně zlomený na duši. Ublížený tím nejhorším způsobem. Často si kladl otázku, proč nezmizel, když měl ještě čas? Proč neopustil svého milence, ze kterého se tak rychle stal tyran? Nejprve si myslel, že to bylo pro lásku k němu. Ale nakonec došel k závěru, že city s tím nemají co dělat. To pouto bylo mnohem hlubší a mnohem pevnější, než nějaká láska.
Aart držel Dashe za provaz obtočený kolem jeho paží a táhl ho k široké posteli na druhé straně pokoje. Byla to velká, luxusní postel z černého dřeva s nebesy, potažená rudým sametem. Rudým jako krev a jako vlasy pána tohoto sídla.
Netrvalo dlouho, než se zmučený mladík ocitl na povlečení. Hrudí a obličejem se zapíral o jemný samet, zatím co klečel na okraji postele. Orientovat se mohl jen podle zvuků, které ho obklopovaly. Jako by dokonce slyšel i hořet svíčky okolo. "Aarte.. " Zašeptal s jakousi rezignací v hlase a mírně se zavrtěl. Netušil, co ho tuhle noc čeká. Ale vzhledem k událostem posledních tří měsíců, by se nedivil ani tomu, kdyby dneska, na téhle posteli konečně zemřel. Ale Aart řílal, že má dobrou náladu, ne? Možná by.. Možná.. Dash si tiše povzdechl a snažil se vytušit, co se bude dít.
Aart se mezi tím kolenem zepřel vedle jeho nohy a jediným pohybem dýkou prořízl pouta. "Zůstaň." Zasyčel a dlaní mu přitlačil na záda. "Dneska si tě zkrášlím. Budeš mým mistrovským dílem." Prsty přejel po čepeli a pak Dashe pohladil po páteři.
Nikdo neví, jak ho vlastně bere. Jestli k němu něco cítí, nebo ho používá jen pro ukojení svých zvrácených potřeb. Někdo by řekl, že když se jeho mysli zmocnilo šílenství, pokřivila se ta láska, kterou cítil a prostoupila ji perverze. Že míra toho, jak Dashovi ubližuje, se rovná míře toho, jak moc jej prve miloval. A všechna ta zranění, jsou jen projevy toho pokřiveného citu.
Hodiny na stěně zrovna odbily jedenáctou večerní a mladík na posteli sebou při tom zvuku prudce trhnul. Jako by to nebylo bití hodin, znělo mu to jako výstřel děla. S vypětím všech sil se na na posteli uplazil o kousek dál a pak serozplácl na sametové povlečení. Normálně by mu byl jeho hebký povrch příjemný, ale takhle ho spíš děsil. Zalapal po dechu a pak pevně sevřel rty.
"Dashi, Dashi, Dashi.." Aart zakroutil hlavou a s podlým úšklebkem na rtech se usadil vedle něj. "Jsi krásný, ale budeš ještě krásnější." Pronesl s jakýmsi neskrýváným nadšením v hlase a pak špičkou dýky přejel po mladíkových zádech. Přišel mu nádherný, ale udělá jej dokonalým. Nic na světě pak nebude hezčí než on, hlavně pro oči šílence, kterým Aart byl.
Ještě chviličku jen posedával vedle něj a hleděl na zmučené nahé tělo, než se přetočil na kolena a obkročmo se na Dashe usadil. Ten jen tiše vydechl i když mu mozek hořel děsem a zoufalstvím. Hned na to jej však z té ochranné otupělosti probrala bolest. Ten pocit jeho tělu tak dobře známý. Přišlo mu, že má záda v plamenech. Jako by mu je na kusy rvala banda hladových psů. "A-arte.." Zaskučel a pak se zakousl do přikrývky pod sebou. Proč mu to dělá, proč ho prostě nemůže zabít? A zatím co uvažoval nad tím, jak se konečně osvobodit z té bolestné agonie, Aart na jeho zádech tvořil obraz pomocí čepele své dýky. Vyřezával mu do kůže obrazce a užíval si pohled na krev, která se hrnula z těž rozšklebených ran. Krev, jenž barvila bílou kůži do ruda.
"Proč nekřičíš? Notak, ukaž mi, že se ti to líbí." Na Aartových rtech se objevil pobavený úšklebek, načež dýku zaryl hloub do jeho zad. Dash vykřikl a z pravého oka mu stekl další příval horkých slz. 'Už dost. Zabij mě. Zabij mě.' V jeho hlavě se opakovalo stále to samé, ale nahlas to říct nedokázal. Jako by se bál, že by to potom opravdu udělal. Že by ho zabil a tím ho od sebe navždy oddělil.
Trvalo to dalších dvacet minut, než Aart dokončil svůj obraz. Dvacet minut pláče a křiku, které naplňovaly onen potemnělý pokoj a postupně slábly. Čím déle tyran kreslil, tím více se mladého Dashe zmocňovaly mdloby. Jeho křik a vzlyky utichaly a měnily se spíš v zoufalé nádechy. Pak už se nezmohl na nic. Jen ležel na posteli, na krví nasáklém prostěradle a snažil se udržel při vědomí. Tak tomuhle se v tomhle sídle říká "dobrá nálada"? Dash zavřel pod páskou oko a hlavu nechal klesnout na matraci. Tolik bolesti, jen pro pobavení svého pána.
"Ještě jsme neskončili. Roztáhni nohy." Aart vycenil zuby v úšklebku a pak dýku zahodil kamsi na zem. Kovově zazvonila a zanechala na žíhaném koberci krvavou šmouhu. "Dělej, je skoro půlnoc.."
Dash se zavrtěl a pak téměř v bolestném deliriu o kousek roztáhl nohy. Tak jak si jeho pán přál. Při každém pohybu cítil, jak se rány na jeho zádech znovu otevírají a jak z nich stékají další krvavé stružky. Cítil ten železitý pach a vnímal, jak mu lepí kůži. Byl zesláblý, unavený a zoualý. Na vzdor však neměl sílu už několik posledních týdnů. Když se Aartovu přání vzepřel poprvé, přišel o levé oko. Co by mu udělal nyní? Vyřízl mu i to druhé? Usekl mu končetinu? Jen ta představa ho děsila. Potřeboval svůj zrak.. I když měl po většinu času na obličeji pásku, existovala takhle aspoň mizivá naděje,ze svého pána ještě někdy uvidí. To jediné ho snad ještě drželo při životě. Kdežto bez očí, by byla jeho existence už na vždy ponořena do tmy.
Aart se zamračil, ale vyjimečně ho za tu vlažnou reakci nijal nepotrestal. I on chápal, že při té ztrátě krve musí být nástroj jeho zábavy oslabený. Proto se rozhodl pomoct mu osobně. Rukama chytil Dashova stehna, která mu od sebe rychlým pohybem roztáhl. Hned potom se nad něj naklonil a paží jej zezadu objal okolo krku. "Buď poslušný. Pak ti možná dovolím, aby ses udělal sám." Zašeptal mu do ouška, aby si ho následně zády natiskl ke svému hrudníku. Bílá látka jeho košile se začala okamžitě barvit krví zraněného mladíka, který tiše zakňučel bolestí.
"Neboj se, můj maličký Dashi." Aart jej zakrvácenou rukou pohladil po krku, odkud sjel přes hrudník a bok až k jeho zadečku. "Musíme tvoji dokonalost patřičně oslavit, viď?"
Mladík jen zmučeně kývl a pak v souhlas tiše zamručel.
"Tak je to správně." Násilník se sehnul, aby mu z ramene olízl zasychající kapku krve, načež do něj bez dalšího varování prudce zasunul prsty. "Uvolni se, bude se ti to zase líbit." Uchechtl se a sledoval, jak se mladík kouše do rtu. Chvíli, jen krátký okamžik v něm prsty pohyboval. Víc nebylo třeba. Stejně to ten den dělal jen vyjimečně, jen proto, že měl dobrou náladu.
Pak už to šlo docela rychle. I když pro Dashe naopak velice pomalu. Jako by čas vnímal jinak, než jak opravdu plynul. Ta prodleva mezi tím, když ho Aart pustil a on tvrdě dopadl na obličej, další mezi cinkotem opasku a uchycením jeho boků.. Vždy to bylo jako dlouhé hodiny, i když se ve skutečnosti jednalo jen o vteřiny.
Pak to ucítil. Tu dobře známou bolest, když do něj Aart pronikal. Proti tomu, co mu působil jinak to však nebylo nic. Oproti řezání, pálení a bití, bylo tohle jako pohlazení, i když něžné to nebylo. Nikdy, dokonce ani před jeho zmizením, to nebylo nijak něžné. Ale před tím se aspoň snažil, zatím co teď do toho dával jen svoji agresivní a násilnickou touhu. Bral si Dashovo tělo už tolikrát a přitom v tom bylo vždy něco nového. Cosi, do ten mladík prostě nepoznával.
Vnímal, jak se v něm pohybuje a jak ho jeho tělo přijmá. Jako by mu dával to nejlepší. Jako by ta bolest a utrpení, které prožíval, byly jakousi alternatovou vzrušení, které už nedokázal cítit. S každým přírazem jako by přicházel o dech. S každým jeho dotekem, jako by mu kůže praskala a škvařila se. Měl pocit, že to nikdy neskončí - tak jako užnespočetněkrát.
Byla tma a pak ještě černější tma. Pachuť krve a pak nic. Nic, pak zas tlak a bolest v jeho nitru. V jednu chvíli slyšel jen slabý tlukot svého srdce, který se změnil v Aartovy vzrušené nádechy. Pomalu přestával oddělovat realitu od vlastních myšlenek a představ, které se však velice brzy utopily v temnotě. Stres, bolest ztráta krve udělaly své a Dash pod rukama svého pána upadl do hlubokého bezvědomí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama