Jak padl Lucifer [Michael x Lucifer x Azrael]

23. listopadu 2016 v 15:42 | Izaya |  Povídky
©Izaya (http://doujinshi-cesky.blog.cz)
Anotace: Jedná se o sexuálně a násilně explicitní obsah, s archanděly v hlavní roli.
Shipy: Michael x Lucifer (primárně) / Lucifer x Azrael (na pozadí)


"Jak padl Lucifer."

"Azraeli? Ty víš, že tohle je naposledy.." Lucifer se zamračil a vyčerpán ulehl na postel. "Víš, že zítra padnu."
Atmosféra v ložnici, v tu chvíli nabyla ještě smutnějšího rázu. Azrael se zvedl na loktech a pohlédl na svého milence. Pak jen mlčky kývnul. Zatím byli spolu, nechtěl myslet na to, co se stane po Luciferově pádu. Tu informaci, samotnou představu toho všeho, jako by měl zastrčenou někde hluboko v mysli, za závojem jakési mlhy. Avšak bylo jasné, že se tomu osudu ani jeden z nich nevyhne. "Neměl bys na to myslet. Ne teď."

Lucifer zvedl koutky do posmutnělého úsměvu. Jak na to nemyslet? Dostal jen jediný den navíc. Jedinou noc, kterou může strávit společně s tím, kterého miluje. Potom padne. Přijde o křídla i moc, kterou kdysi získal a hlavně o Azraela, anděla smrti, který mu paradoxně přirostl tak silně k srdci. Ještě chvíli ležel na zádech, s pohledem upřeným před sebe do namodralého stropu, než se otočil na bok. "Nesnesou pohled na to, jak jsem díky tobě zesílil. Jsem skoro stejně mocný jako on - ." Jeho další slova však zanikla, když mu druhý archanděl přikryl ústa rukou.
"Tiše, tohle bys neměl říkat, ač je to pravda." Zkroutil pohled kamsi do strany, načež mu ruku z úst pomaloučku stáhl. "Sice přijdeš o křídla a o moc, ale můžeš si vytvořit nové, lepší schopnosti. Nebudeš vázán přísahou, budeš svobodný." Azrael se usmál i když v jeho očích doslova žhnul smutek a bolest. Snažil se být silný, stát vzpřímeně i když se mu na ramena snášela čím dál větší tíha. Pohladil Lucifera po tváři a pak se k němu natáhl, aby mu rty uzamkl svými. V tom dlouhém, intenzivním polibku, se sám doslova ztratil. Když si mohl znovu užívat ty doteky, teplo a moc doslova sálající z jeho těla, byl zase na chvíli šťastný.
Avšak když se od sebe odtáhli, Luciferův výraz zůstával dále posmutněle neměnný. "Svobodný a bez tebe.." Zašeptal a pak k sobě Azraela silně přitiskl. Co z toho všeho byla chyba? Zamilovat se? Zesílit? Chtít překonat Boha? Na krátko zavřel oči a pak mladému archandělu vedle sebe zabořil obličej do vlasů. Tolik rozličných pocitů se v něm bilo. Strach, zoufalství a přitom i jakási naděje. Povzdechl si. Netušil, co samotný pád obnáší. Je to něco jako očistec? A kdo bude vykonavatelem? Jaksi podivně se mu sevřelo srdce a své paže okolo Azraelova těla pevněji stiskl. "Bojím se." Zašeptal téměř neslyšně a vnímal, jak se mu po páteři prošel mráz. "Bojím se, že už tě nikdy neuvidím."
Azrael potlačil tichý vzlyk a rukama přitlačil na Luciferovu hruď, která jej příjemně hřála. "Najdeme způsob." Pak na něj upřel své zářící oči a věnoval mu úsměv. "Měl by ses vyspat, zítra budu s tebou." Ještě jednou ho políbil na tvář a pak se mu pohodlně uvelebil v náručí.
"Máš pravdu.." Hlesl Lucifer a nechal svá víčka znovu klesnout. Jeho malý svět pohltila tma a on velmi brzy podlehl spánku. Snění, ve kterém mohl dát odpočinout své unavené, zmořené mysli. Kde nemusel myslet na to, co bude a ani uvažovat nad tím, proč si zvolil tuhle cestu. Byl přesvědčen o tom, že jeho vize a názory jsou správné, že by světu neměl vládnout jednotlivec, že by mu měli vládnout všichni společně.
...
Druhý den ráno, ještě před tím než strop ozářily zlatavé paprsky slunce, se ložnicí roznesly zvuky kroků, doprovázené cinkotem zbroje. "Lucifere, vstaň a obleč se." Někdo ho do ramene rýpnul dřevěnou násadou kopí a pak kopnul do postele.
Lucifer se zavrtěl a poplašeně zamrkal. V prvé chvíli netušil, co se to vlastně děje, teprve až rozeznal obličej Michaela, všechno mu došlo. "Nemuseli jste pro mě chodit, dorazil bych na soud sám.." Zamračil se a začal hledat své kalhoty. V tom okamžiku si však uvědomil ještě jednu věc. "Kde je Azrael?"
"Co já vím, kde je. Asi ti utekl, ani bych se nedivil. Tohle smilstvo by nesnesla žádná čistá bytost. Krom tebe, samozřejmě!" Michael se pobaveně uchechtl, společně s několika anděli nižšího řádu, jenž jej doprovázeli a pak do muže na posteli znovu rýpnul kopím. "Velký a mocný Lucifere. Už ti to zatemnilo mozek. Myslel sis, že by anděl smrti dokázal milovat? Hlupáčku." Uchechtl se tím typicky výsměšným tónem a sledoval, jak se jeho bratr souká do kalhot. Přišlo mu to nechutné, odporné. Vztah, ať emocionální, či čistě sexuální, mezi dvěma muži. Tím hůř, jednalo-li se o jednoho ze čtveřice. Ze čtyřech bratrů, přímých synů božích. Byli jimi Michael, který je oficiálním nejmocnějším archandělem. Vládne plamenným mečem a pro ostatní je něco jako vůdce, vykonavatel boží vůle. Rafael, druhý bratr a nejmocnější léčitel, mírný avšak mocný. Gabriel, alias boží síla, posel a nositel smrti. A na konec Lucifer. Světlonoš. Ačkoli býval slabý a mnoho z andělů jej nehodlalo vůbec přijmout, postupně zesílil. Jeho láska k Azraelovi a touha po otcově uznání jej však svedla na scestí. Stal se tou nejzářivější hvězdou, která svojí silou překonala i Michaela, avšak díky své domýšlivosti a vzdoru propadl v nemilost. Bude zbaven své moci, křidel i cti. Přijde o vše a stane se psancem.
"Azrael by neutekl. Miluje mě!" Lucifer vyskočil z postele a chytil Michaela pod krkem za bílou košili. "Miluje mě, chápeš, bratře?" Vycenil zuby v jakémsi neurčitém výraze a upřel na něj svůj planoucí pohled. Tímhle si byl jistý. Neopustil by ho. Slíbil, že bude s ním a on své sliby vždycky dodržel. "Co jsi mu provedl?! Cos mu - !" Jeho další slova však zanikla, když ho Michael praštil pěstí do obličeje.
"Nejsi můj bratr, Lucifere. A po Azraelovi ti nic není. Jedno ti ale můžu s jistotou slíbit. Vy dva se už nikdy neuvidíte." Přivřel oči v jakémsi podle spokojeném výrazu a pak si promnul zápěstí. "Spoutejte ho a doveďte ke mě."
Lucifer se zamračil a o krok ustoupil. "Ty jsi vykonavatel?" Optal se s neskrývaným děsem v hlase a sledoval jak jeho bratr pobaveně přikyvuje.
"Přesně tak, budu to poslední, co uvidíš, než padneš." Zašeptal, než se otočil a ráznými kroky vypochodoval z místnosti. Sotva se za Michaelem zavřely dveře, dostal Lucifer kouzlem do hlavy a upadl do jakéhosi bezvědomí.
Ač byl sebemocnější, proti rozhodnutím otce se nemohl nikterak vzepřít. Mohl jedině doufat, že to nebude tak hrozné. Že si i potom udrží zdravou mysl a bude schopen najít způsob, jakým se s Azraelem znovu střetnout. A zatím co spal v jakési hořko-sladké nevědomosti, jeho fyzické bytí bylo přepravováno do nejvyšší věže nebezkého zámku, která patřila Michaelovi. Na místo, kam se dostal málokterý z andělů, neboť to dle mnohých bylo místo spojené se samotným podsvětím.
Michael odsud prý shazuje duše do očistce, provádí temné rituály a obchoduje s peklem, čímž udržuje rovnováhu mezi všemi třemi světy. Také se říká, že v černé místnosti, v nejvyšším patře věže, přicházejí dočasně o moc všichni, kdo tam vstoupí, krom jejího majitele.
...
Lucifer přišel k sobě asi až za hodinu po tom, co ho k Michaelovi dopravili. Za ruce byl připoutaný ke stropu a okolo těla měl omotaný ocelový řetěz. Svá jasně bílá křídla, se zlatavými odlesky měl roztažená v plné šíři a nohy mu bezvládně visely několik centimetrů nad černou podlahou.
"Už vstáváš?"
Hlas bratra ho vyrval z posledních pozůstatků mdlob. "Michaeli? Kde to.. Kde jsme?" Stále ještě přivřenýma očima se rozhlédl a pak sebou několikrát cuknul. Všude viděl jen lesklé, černé stěny a svíce. Že by tohle byla ta legendární místnost, na vrcholku Michaelovy věže? To proto se cítí tak slabý? "Bratře, já.. "
"Nejsi můj bratr!" Archandělův rozčílený hlas se rozezněl po místnosti v nespočtu opakujících se ozvěn. Doslova se Luciferovi zakousl až do morku kostí. Musí ho opravdu k smrti nenávidět. Tak moc, že se nebude štítit ničeho. Když ta slova konečně dozněla a černou místnost naplnilo ticho, vstoupil Michael konečně do Luciferova zorného pole. V rukou třímal svůj planoucí meč a v očích mu žhnula nenávist. "Jak se vůbec opovažuješ, mě znovu a znovu nazývat bratrem? Ty.. Smilníku, rouhači!" V andělově tváři se objevilo silné zamračení, když Lucifera popadl pod krkem a stáhl ho v poutech níž, tak že se téměř prsty na nohou dotkl země. "Tady jsi bezmocný, Světlonoši. Jsi k ničemu, jen nástroj pro uvolnění mé zlosti!"
"Tak si posluž, malý bratříčku." Spoutaný muž se uchechtl a pak s pokřiveným úsměvem dodal. "Přinuť mě trpět."
Michael zavrčel. Tohle se mu vůbec nelíbilo. Ten předstíraný vzdor, marná snaha udržet tu svoji hrdou grimasu. Jako by na tom snad sešlo. Spustil mu ruku z krku a uchopil řetěz, svazující jeho polonahé tělo. Ten se během okamžiku rozžhavil do ruda a začal do Luciferova těla vypalovat hluboké, seškvařené rýhy. "Jak se to to líbí? Bolí to?"
Muž v řetězech však držel rty pevné sevřené, i když v očích se mu zrcadlilo to, co zrovna prožíval. Bojoval s tou krutou bolestí, která ho mučila. Pevně k sobě tiskl zuby a pohled upíral na bratra. Cítil spálenou kůži a i to, jak se jeho tělo potí díky horku a neustávající bolesti. Přes to odmítal projevit slabost. Dokud bude moci, bude, obrazně řečeno, stát vzpřímeně.
"Nic? Ty se mnou nemluvíš?" Michael stáhl ruce a řetěz okamžitě ochladl, avšak popáleniny na Luciferově kůži nezmizely. "Je to skvělé, mít zranitelné tělo, nemyslíš?"
"Drž hubu.." Vysoukal ze sebe spoutaný co nejsilnějším hlasem a poněkud vyčerpaně se v poutech prověsil. Choval by se takhle Michael i kdyby se nejednalo o bratra? Ať si říká co chce, v žilách jim koluje ta stejná krev. A i když ho nenávidí a odmítá, stejně budou stále pokrevně příbuzní.
Archanděl s mečem v rukách se pobaveně zašklebil a pak svoji zbraň vrátil do pouzdra u pasu, aby ji nahradil krátkou, avšak od pohledu velice ostrou dýkou. "Zajímalo by mě, jak dlouho ti ta tvoje tvrďácká image vydrží." Michael protočil čepel mezi prsty a pak ji bez dalšího váhání přiložil Luciferovi ke krku. "Mohl bych tě tu podříznout jak prase. Skopnout tě z nebe a neřešit. Ale mám pro tebe něco lepšího." Překlopil dýku na špičku a sklouzl mu s ní po kůži až na hrudník. Fascinovalo ho a přitom rozčilovalo, jak silný vzdor z něj cítí. Jako by se snažil vytvořit si jakousi ochrannou auru jen z vlastního přesvědčení. Michael zaťal zuby a zavrčel, načež ostrou čepel zaryl hluboko do jeho kůže, jen pár centimetrů pod klíční kostí. Z rány se okamžitě vyhrnula krev, jenž začala stékat to té dokonalé světlé pokožce. Spoutaný muž však dál mlčel, i když jím procházel proud vší té bolesti. Fyzické, i psychické.
"Nic?" Archanděl mu znovu zaryl dýku do kůže a vytvořil mu tak na těle další krvácející šrám. Paradoxně, i přes to, že by měl být jako po Bohu nejvyšší bytost mírný a čistý, ho ubližování Luciferovi nesmírně bavilo. A čím víc bolesti mu způsobil, tím víc jí chtěl vidět. Proto ho řezal dál. Vytvářel mu různě po těle další a další rány a sledoval krvavé potůčky, které z nich stékaly k zemi. Některé se začaly vsakovat do bílé látky Luviferových kalhot, jiné odkapávaly na zem. Teprve až se Michael chystal ke čtyřicátému řezu, Lucifer konečně promluvil.
"D-dost.." Vykoktal a svěsil hlavu mezi rameny. "Už stačí, Michaeli.. " Zavřel oči a několikrát se zoufalou naléhavostí zalapal po dechu. Většina ran byla na jeho hrudi a zádech, některé měl však i na pažích a ty vzhledem k zavěšení jeho těla bolely asi nejvíc.
Vykonavatel se pobaveně zašklebil a spustil dýku k pasu. "Skvěle, to jsem chtěl slyšet." Sjel Luciferovo zakrvácené tělo pohledem a na tváři mu přitom dál hrál stále stejný výraz. Jakási podlost, vztek a chuť po dalším utrpení. Kolik bolesti mu bude muset ještě způsobit? Jak moc ho bude muset zranit a ponížit, aby se sebe dostal všechny ty nahromaděné emoce? Znovu zvedl dýku a zamířil s ní k Luciferovi.
"Co.. Co děláš?"
"Mlč.. Nebo řvi." Pokrčil rameny a pak špičku čepele zasunul do jedné z ran, která už přestala krvácet. Mírně tam s ní zašťoural, než začal ostrým hrotem odřezávat kůži od Luciferovy tkáně. V odpověď se mu dostalo konečně to, na co čekal. Bratrův bolestný skřek, kterému už se nedokázal bránit.
"Michaeli přestaň... PŘESTAŇ! Prosím!" Spoutaný muž se začal v řetězech svíjet a nevědomky si tak svými pohyby odřezával víc a víc kůže. Mával kolem sebe křídly, jako by se od toho utrpení snažil uletět. A zatím co bojoval s bolestí, která spalovala jeho tělo i mysl, Michael se mlčky usmíval. Po chvíli však dýku vytáhl a odhodil na zem, s pohledem upřeným na Luciferovu krví splavenou hruď. "Stálo ti to všechno za to? Srovnávat se se samotným Bohem? Chtít ho překonat?"
Lucifer však mlčel. S hlavou svěšenou a zavřenýma očima, se snažil posbírat zbytky energie i své vlastní hrdosti. Přesto vnímal bratrova slova až moc dobře. Ano, stálo mu to za to. Dokázal tak sobě i Azraelovi, že každý může být bohem, pokud se nenechá dál svazovat jeho pouty. "A... Azrael.. Chci.. Chci ho vidět.." Zmučený archanděl pomalu zvedl hlavu, avšak byl sražen zpět do předklonu.
"Řekl jsem, že ne!" Zavrčel Michael a pak ho obešel, aby ustal za jeho zády, načež prsty obtočil kolem rukojeti svého meče, který tasil. Luciferova křídla mu přišla krásná. Obrovská, čistá a dokonale souměrná. Až mu bylo líto, mu je utnout. Avšak povinnost je povinnost. Pozvedl ruku s mečel a aniž by něco řekl, prudce jím proťal vzduch. Místnost naplnil Luciferův bolestný řev, když podlahu nahodila sprška krve a useknuté křídlo se rozplynulo v obláčku zlatavé mlhy. Spoutaný Archanděl dál strašně křičel a po tvářích mu stékaly potoky slz. Byl to příšerný pohled. Tak krutý, že by obměkčil i Michaela, kdyby nebyl vázaný svojí přísahou k Bohu. Proro zaťal zuby a dalším seknutím, zbavil bratrovo tělo i druhého bělostného křídla, které taky zmizelo, stejně jako první. Lucifer křičel a zmítal se v bolestných křečích, když mu z pahýlů na zádech tekla další a další krev. Cloumal sebou ve snaze ulevit tomu utrpení a přitom jej všechno to, co cítil nutilo plakat. Jako by mu někdo rval mozek na kusy. Stále se ptal proč, ale nenacházel odpovědi. Bolest jej ochromovala, otupovala jeho vědomí a jen víc a víc se vštěpovala až hluboko do jeho osobnosti.
Michael mezi tím schoval svůj planoucí meč a nespokojeně zamručel. V tomhle stavu s ním nic nebude. Možná si to setnutí měl nechat až na později. Znovu si povzdechl, než mu k pahýlům přiložil ruce, které matně zazářily. Tím jej dočasně zbavil bolesti i velkého krvácení, takže bude ještě čas užít si trochu zábavy. Zakrvácenou rukou pak popadl bratra, který se pod vlivem kouzla poněkud uklidnil, za rameno a jako by nic se uchechtl. "Líbilo se ti spát s Azraelem, že? Ale předpokládám, že on byl vždy.. Ehm, submisivní." Přistoupil k němu blíž a pak ho rukou chytil kolem pasu, aby se k němu natáhl a zašeptal mu do ouška. "Co kdybych to taky zkusil, bráško?" Dal podivně neznámý důraz na poslední slovo a pak se mu o ucho otřel rty. "Nějak mě to začalo zajímat. Jak bych měl začít? Takhle?" Optal se provokativně a pak konečky prstů zasunul za okraj Luciferových zakrvácených kalhot, aby mu je během následujícího okamžiku o kousek stáhl.
"Ne.. To nemyslíš vážně.." Lucifer se zachvěl a sevřel se mu žaludek. Tohle už překračovalo všechno. Veškeré hranice, veškeré možnosti. Přece mu nemůže udělat něco takového. Snažil se najít nějakou výmluvu, nějakou cestu pryč z téhle situace. Ale byl ve slepé uličce. Nezbývalo než čekat.
Michael se mezi tím uchechtl a zatáhl za řetězy, čímž dostal Lucifera k zemi. Věděl dlouho, proč se ti dva s Azraelem navštěvují. Od začátku věděl, co mezi nimi je a byl tím znechucen. Přesto teď zatoužil po tom, to taky zkusit. Vzít si tělo muže a taky si trochu užít. Když mohl Lucifer, proč by ne i on sám? "Klekni." Zavrčel najednou a nakopl bratra do pořezaných žeber. "Kleč a drž, nebo tě tu na místě vykastruju."
Lucifer zděšením zalapal po dechu. To není pravda. Neděje se to. Tohle by mu někdo jako Michael neudělal. Musí to být noční můra. Nejspíš omdlel ze ztráty krve a teď se mu zdají takovéhle šílenosti. Z omylu ho však okamžitě vyvedl další kopanec, tentokrát do břicha. Proto raději neotálel a s vypětím většiny sil se vyškrábal na všechny čtyři a zapřel se rukama o lesklou, černou podlahu.
"No vidíš, jak ti to jde." Michael se uchechtl a pak klesl na kolena za něj. "Poraď mi, dělám to dobře?" Podle zamručel a pak Luciferovi stáhl kalhoty až ke kolenům, načež se od srdce zasmál. "Máš docela hezkej zadek. Je poznat, že jsme bratři." Zvedl obočí, než mu ruce položil na bedra a sjel mu po nich přes zadeček až na stehna.
Lucifer se mezi tím zoufale kousal do rtu a cítil, jak se mu do tváře hrne horko. Proč mu v téhle situaci připomíná ten příbuzenský vztah? Chce ho tím víc ponížit a zlomit? Už ani netušil jestli je horší všechna ta bolest ze spálenin a řezných ran, vize toho, že ho chce znásilnit vlastní bratr nebo to, jak se ho snaží mučit psychicky.
Michael se zamračil. Jak by to měl udělat? S chlapem to nikdy nezkoušel a nikdy nad tím ani neuvažoval. Za to teď by se mu nějaké znalosti mohly hodit. Krátce pohlédl na Lucifera a pak rázně zakroutil hlavou. Ne, nemůže se své oběti ptát, to by bylo opravdu zoufalé a trapné. Proto raději neváhal a kolenem se vklínil mezi nohy muže před sebou, aby ho přinutil je víc roztáhnout.
"Michaeli, tohle ne. Udělej cokoliv ale.." Lucifer se pokoušel nejistým hlasem smlouvat, ale kopanec kolenem do rozkroku ho umlčel. Jen tak tak potlačil bolestný výkřik a ruce se mu ještě silněji roztřásly. Skutečná noční můra však nastala když ucítil, jak do něj něčím proniká.
Archanděl se tvářil zamyšleně a pomalu, nezkušeně, do Lucifera zasouval dva prsty. Šlo to dost těžko a musel jimi různě pohybovat, aby se aspoň o kousek pohnuly. Navíc bylo zapotřebí vyvinout poměrně sílu, takže nepochyboval o tom, že je to muži pod ním minimálně nepříjemné. Když do něj prsty dostal nadoraz, víc se k němu sehnul a začal je pro změnu vytahovat. No a když už si Lucifer myslel, jak vše končí, celý proces se zasouvánm prstů se opakoval.
Spoutaný už ani neměl sílu vzdorovat. Jen se dál kousal střídavě do rtu a do jazyka a snažil se to všechno nevnímat i když mu pod náporem toho všeho začínaly znovu vlhnout oči. Přes to mlčel. Zdálo se mu že pokud promluví, bude vše ještě horší.
Michael z něj zatím po druhé vytáhl prsty a pak se k jeho zadečku sklonil. Chvíli na něj hleděl a uvažoval, co potupnějšího a zvrácenějšího by mu mohl udělat, než se k němu bez rozmyslu přisál rty. Na to už i Lucifer překvapeně vyjekl a jeho tělo se zachvělo. Zvlášť v okamžiku, kdy jeho jazyk ucítil někde, kde by v žádném případě neměl být. Spoutaný muž tiše vydechl a zaryl si nehty do dlaní. Co se to proboha děje? To ho chce zničit pomocí studu a rozpaků? I když to bylo opravdu hodně divné a zvrácené, Lucifera samotného nejvíc děsilo to, že je mu to jakýmsi způsobem příjemné. Nechápal to. Buďto jeho tělo hledá nějaký způsob, jak tomu všemu uniknout a proto se uchyluje ke vzrušení, nebo se musel už definitivně zbláznit.
Mohlo se zdát, že to trvá věčně, ale nakonec se Michael s neurčitým výrazem odtáhl, aniž by vyslovil nějakou kousavou poznámku. Místo mluvení si raději rozepl opasek a poté z kalhot jeho archandělské uniformy vyprostil svůj již částečně vzrušený úd. Několikrát si po něm přejel rukou, aby ještě víc ztvrdnul, než se jím klečícímu Luciferovi otřel o stehno. "Poznáš, co se chystám udělat?" Zašeptal a z jeho tichého hlasu bylo i tak znát, že nezvládá kontrolovat své vzrůstající vzrušení. To spoutaného archanděla navzdory situaci pobavilo. Ten, který tolik odsuzoval jeho typ lásky, se nakonec sám doslova třese na to, aby do něj mohl zasunout. Jak pokrytecké. Přesto dál mlčel, jako by doufal, že ho tím nějak odradí. Tu myšlenku však hned na to rozdupalo to, když ucítil další otření, již plně vzrušeným Michaelovým údem. Proto Lucifer křečovitě zavřel oči a čekal, kdy to konečně přijde.
A nemusel čekat dlouho. Uplynulo sotva pár vteřin, když se vykonavatel konečně odhodlal a špičku svého penisu začal pomalu zasouvat do bratrova zadečku. Nešlo to zrovna snadno, ale díky jazyku a prstům, kterými se mu prve věnoval, to šlo o něco lépe jak prve. Michael přivřel oči a pootevřel rty, mezi kterými mu unikl tichý, vzrušený sten. Cítil, jak se dostává hlouběji a hlouběji, jak se kolem něj Luciferovo nitro svírá, jak jej obklopuje. Zaplavovalo ho horko a ještě intenzivnější vzrušení, zatím co muž pod ním se snažil krotit tu bolest, která se mísila s podivně příjemnými pocity.
"Fascinující, skutečně.." Zakroutil Michael hlavou a chytil svého bratra za boky, aby si ho jediným pohybem přirazil do klína. Oba dva při tom pohybu doslova zakňučeli. Jeden vzrůstající slastí, druhý spíše díky dalšímu přívalu bolesti. Pro oba to bylo jistým způsobem zvláštní a nezvyklé. Oběma se to líbilo, i když tu chvíli zároveň nenáviděli. Lucifer byl navíc zraněný a vyčerpaný a o to větší byla jeho nechuť.
Michael chvíli lapal po dechu a snažil se nějak vzpamatovat, načež se v těle pod sebou začal pohybovat. Nejprve pomalu, pak zrychlil. Bylo to lepší, než si kdy mohl představovat. A to, že to dělal se svým pokrevním bratrem, kterého předtím pořezal a popálil? Bez problému. Bral to jen jako akt, jakousi pomstu a cestu k jeho úplnému zničení. Jeden ze způsobů pádu archanděla z nebes. Koutky mu cukly do úsměvu, načež však jeho tvář znovu zkroutilo vzrušení. "Ah.. Bratře.." Zaklonil hlavu a pak Luciferovi do jedné z řezných ran na žebrech zaryl nehty, čímž ji znovu otevřel. Cítil pod prsty, jak mu z místa vytéká nová, horká krev a jak lepí jeho prsty.
Pro Lucifera to bylo všechno ještě horší. Ne jen, že byl potupen, znásilněn a zraněn, ke všemu pociťoval sám vlny vzrušení, se kterými však nemohl nic dělat. Ruce měl krátkým řetězem spoutané k sobě a jeho bratr nejevil sebemenší zájem o to, aby mu v tomhle trochu pomohl. Proč by taky.
"Mi - " Začal s prvními písmeny jeho jména, načež se mu však podlomily paže a on dopadl tvrdě obličejem na černou kamennou podlahu. Michael tomu však nevěnoval ani zlomek pozornosti a dál si užíval horko a příjemnou těsnost jeho těla. A čím víc času v něm trávil, čím déle se v něm pohyboval, tím výše jeho vzrušení stoupalo. Stále dál a dál, jako by snad ani nemělo konce.
"Bolí... Bolí to.." Vykoktal Lucifer s tváří zapřenou o podlahu. "Můj rozkrok.. Prosím." Dostal ze sebe a pak tiše zasténal, když se Michael v jeho zadečku otřel o jedno extra citlivé místo. Celé to bylo tak ponižující, že už ani nevěděl, jestli ho má tohle škemrání o pomoc ještě kam srazit.
Archanděl nad ním se jen podle zazubil a pak začal rukama šátrat kdesi v bratrově klíně, dokud nenahmatal jeho perfektně vzrušený úd. Několikrát po něm přejel dlaní, než ho sevřel v ruce a pak se sehnul k Luciferově oušku. "Chceš po bráškovi, aby ti to udělal?"
Spoutaný muž jen za kňučel a po chvilce ze sebe vysoukal jen krátké: "Ano."
Michael se ještě děsivěji zasmál, než začal rukou pohyboval v rytmu svých přírazů. Mezitím bratrovi oddechoval na krk a do ucha, kam ho také střídavě kousal, mnohdy až do krve a užíval si jeho bolestné steny smísené se vzrušením, které doslova viselo ve vzduchu.
V jednu chvíli se však Luciferův dech zrychlil a on se nepřirozeně prohnul v zádech. Hlasitě vydechl a Michael mohl cítil, jak se v křeči uvolňuje všechen ten tlak v bratrově klíně a zaplavuje jeho ruku tím lepkavým horkem. I on sám už měl dost, ještě několikrát do něj přirazil, než se jeho vzrušení také dostalo do kritického bodu a pak se slastným stenem uvolnil všechno napětí přímo do bratrova těla.
Když si uvědomil, že je již po všem, odstrčil Lucifera od sebe a svoji potřísněnou ruku otřel do kalhot, které mu prve stáhl. Pak od něj urychleně vstal a začal se ustrojovat, zatím co svého bratra nechal ležet ve špíně na chladné zemi. Byl znechucený. Znechucený Luciferem, ale hlavně sám sebou. Jak mohl dopustit, aby ho jakýsi obyčejný lidský pud, dohnal k takovému hříchu? Měl zajistit Luciferův pád. Srazit ho z nebes. Naklonil hlavu ke straně a koutkem oka na něho pohlédl. Brzy se mu vrátí všechna ta bolest, kterou před tím potlačil. Ucítí, že přišel o křídla a bude se dlouhé hodiny zmítat v křečích, i když teď ležel klidně a mělce oddechoval. V tomhle stavu se zdál neškodný, jenomže to ještě Michael netušil, že dal vzniknout největšímu nepříteli Boha. Samotnému pánu pekel, Luciferovi.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama